Spím v pokoji který je vymalován jedovatě zelenou. V noci nemůžu usnout, něco mlátí do baráku. Jako by se do něj chtěl někdo dostat. Nic tu nefunguje, ani záchod.
Strašně mě tu deprimují hodiny. Napočítala jsem jich dvaadvacet a žádné nefungují, jsou zastavené. Bojím se jich.
Všude je kiwi., všude jsou hodiny a hlavně je všude maso. Maso, maso, maso. Fuj.
Tenhle den je na nic. Volala jsem s mamkou. Prý jak přijedu domů promluvíme si o tom jak jím. A zajdeme k doktorce. Strašně mě to štve, jím normálně. Štve mě jak do mě strkají jídlo. Je mi z toho do breku. Už vidím jak se to bude řešit.
A od pondělí mi začíná škola, měla jsem se učit, ale neučila. Už vidím jak to budu dodělávat o přestávkách, ale prostě na to nemám sílu. Budu tu školu zas nějak přežívat. Bohužel.
Chci domů, už jeden den! Mám zkažený a nudný prázdniny.
Moje včerejší večeře. Prej je to málo, ale mně to stačí.
